hra pro webovou kameru (webcam game) | 800x600px | 470kb

 

Screenshoty a fotografie z instalací v Galerii Velryba, Famufestu a liberecké synagogy. Projekce, infračervené osvětlení.

 

spustit hru na celou obrazovku

 

   Stavět se tedy ke skutečnosti jako ke hře, rozšířit prostor velkorysého herního chování, které dokáže zaplašit skrblictví, chtivost a zlobu, znamená pracovat na díle civilizace.

Roger Caillois

   Je nám žít na frontové linii. Zuřící střet dvou kultur se ale neodehrává mezi kulturou křesťanskou a kulturou islámskou, jak nám sugerují huntingtonovská strašení. Týká se jen naší, tedy euroamerické kultury. Proti ní stojí její imitace, laciná prefabrikovaná náhražka, překlad pro hlupáky. Formy mohou být těžko odlišitelné, u komerčních prefabrikátů dokonce lákavější, neboť naleštěné, dobře zabalené a vybavené chemickými posilovači chuti. K záměně funkcí je ale třeba pokročilé slepoty: Kultura má vytvářet dokonalejšího člověka a jeho prostředí. Její imitace jen zisk. První posiluje a zdokonaluje to nejlepší v člověku, druhá krmí a zneužívá to nejnižší.
   Vděčná a proto často využívaná příležitost k poněkud masochistické intelektuální kulturistice. Už o tom nerad mluvím a čtu, natož píšu. Rád jsem naopak za každý projev, který se k problému staví mužně čelem, bez bolestínských lamentací a mentorování, a osvěží nudu slohových cvičení na témata mnohokrát pojmenovaná. Rád hraji hru Filipa Ulvera.
   Znám i jiné hry, které mě poutají k počítači až do fyzického umdlení. Neznám ale jinou počítačovou hru, která by mě při tom zároveň pudila promýšlet všechno, co na téma vztahu hry a kultury napsali Johan Huizinga, Eugen Fink a Roger Caillois. Neznám také počítačovou hru, která by mě přiměla k tak intenzívní sebereflexi, navíc tak jednoduchým a paradoxním způsobem: Hodiny hledím sám na sebe, jak činím směšné pohyby. Postavit tak účinné dílo z prvků tak známých a mnohokrát viděných jako vlastní tvář a primitivní grafika z počítačového dětství jménem Atari a 286 je obdivuhodný umělecký výkon. Jasné atributy dobrého uměleckého díla lze shledat i v šíři bezrozporného rozpětí mezi vzrušující zábavou a hrůzou z poznaného, v posvěcení směšného tělocviku rozměrem rituálu, v míře ozvláštnění a uvědomění našeho každodenního partnera – monitoru počítače, i v tom, čím je naplněn zpomalený až zastavený vnitřní čas. Výhoda uměleckého díla tkví v odlišnosti zákonů, jimiž se řídí.    Uchopit metaforu o povinnosti sebeobrany vlastní kultury a tedy lidství dbalého člověka verbálně a vysvětlovat, jak je to vyčerpávající a stále obtížnější, by bylo tancem mezi vejci prázdných klišé a patetických obratů. Organické spojení hry a umění to dokáže bez patosu.
   Jsme na frontě a výcvik zvyšuje šanci na přežití. Roger Caillois píše: „Hry plodí zvyklosti, utvářejí reflexy. Učí v dané situaci očekávat určitý typ reakce a následně tak velí pokládat reakce protikladné za brutální nebo poťouchlé, za provokativní nebo za neloajální.“ Umět rychle identifikovat nepřítele, zahnat nebo ještě lépe zničit. Nakonec nás vždycky dostanou, ale hru táhne vpřed perspektiva konečného vítězství. I v tom je její metafora přesná.
   Usedaje znovu k Ulverově hře, zalehávám se zbraní na frontové linii k další práci na díle civilizace. Konám jeden z rituálů, bez nichž by se svět zbavený kultury zřítil do konzumního barbarství.

Vladimír Czumalo

Ke stažení 8bit pro windows (2,8MB) a 8bit pro mac (3,9MB).